Už máme Janičku skoro měsíc z nemocnice doma,musím říct že zatím vše probíhalo celkem v poklidu,naučili jsme se s nemocí žít,i když nesmíříme se s tím nejspíš nikdy,je to těžký,pořád si říkáme PROČ My!!!!!
Co jsme komu provedli,ale zjišťujeme že to je prostě osud a tak to má a mělo být,
Přes těžký začátky,jsme to myslím si zvládli,ustáli jsme to,i když jsem měla první dny strach že se nám rodina rozpadá,tak nakonec je to naopak,držíme při sobě,
Janička se už také vše tak nějak sama naučila,i když dost zapomíná kdy si má píchnout a kdy najíst,
Za pár dní jedeme k moři,toho se nyní bojíme,jaké tam bude mít glykémie,a bojíme se aby jí tam nepotkala nějaká nemoc,ale snad to bude vše v pořádku.
Poznala jsem nové maminky,které mají doma děti s cukrovkou,a musím říct že je to super,mít se s kým o tom poradit,lidé kteří nás normálně obklopují nerozumí moc tomu co nyní prožíváme,a myslí si že to nic není,že to přejde,ale není to tak,
ani jim to nemůžeme mít za zlé,
my jsme taky až do doby co nás to potkalo nevěděli jaký je rozdíl mezi typem 1 typem 2 ,a nevěděli jsme co nemoc obnáší..
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat